Přec
Je bez krásy, ač půvabný
Je rozkošný, přec ohavný
Bez života, avšak dýše
Jak skromnost, jež vzhlíží k pýše
Bez šrámu času, leč bílá barva jeho vlasu
Jak život, jež chce býti smrtí
Bez bolesti – jeho kosti drtí
Nemá hlasu, avšak křičí
Jak bezmocnost, co moc zničí
Nemá lásky, přec spaluje ho touha
Jak vítr nad poli, jež ho slunce spoutá
Bez krve, leč řízneš- li – vykrvácí
Jak století, co se třikrát navrací
Bez pochyby, přec hlava váhání plná
Jak hudebník, jež nadání nemá
Bez křídel, leč v oblacích létá
Jak zvadlá orchidej, co opět vzkvétá
Hrdosti nemá, přec na své činy hrdý
Jak polštář jehož povrch je tvrdý
Sluchu nemá, však si zpívá
Zraku nemá, přec kreslí si
Jak plamen svíce, jež pouze dýmá
Jak vteřina, co uplynula kdysi
Jak kosi, kteří nezpívají
Jak den bez úsvitu
Tvá ústa mne líbají
Tvé srdce je plno citu
říjen 2007
