24. 6. 2020
Vše nejlepší, táto!
Dnes slaví můj tatínek 72. narozeniny.
S nekonečnou vděčností mu děkuji, že mi vždy byl tím nejlepším tatínkem, jakým mohl být.
Jeho život nikdy nebyl jednoduchý. Otec ho opustil, když byl batolátko a maminka zůstala na vše sama. Dřela, aby mohla svého synka uživit, protože jeho otec ho nechal napospas hladu a bídě. Nikdy nedostal dort k narozeninám nebo dárek. Dokonce v zimě chodíval do školy téměř bos a chodil krást vajíčka, aby se alespoň trochu najedl.
Bohužel byla babička těžce nemocná. Měla nemocné plíce a trávila mnoho týdnů v nemocnici a nemohla se o mého tatínka starat. Táta několikrát skončil v dětském domově v Hradci Králové.
Tak se svým dětstvím - bez otce, bez jídla, slušného oblečení a kolikrát i bez maminky - protloukal jak nejlépe uměl. Vyrostl z něj velmi skromný pracovitý člověk s citem pro přírodu a vše živé - a samozřejmě se šrámy na duši a s rozervaným malým chlapečkem uvnitř sebe.
Vyučil se horníkem a už v šestnácti letech makal v dolech tak, jak si dnešní mladí kluci vůbec neumí představit. Svůj plat posílal babičce, aby měla co do úst. Babička poměrně brzy zemřela.
Strávil dva roky na vojně, která ho zocelila. Do dnes na ta léta rád vzpomíná. Poté se oženil a narodila se mu dcerka. Bohužel jeho první žena umřela v mladém věku na rakovinu a táta začal hodně pít.
Tenkrát, ve velmi těžkých časech, mu přišla do života moje maminka a porodila mu druhou dcerku - mě. ... a ani poté nebyl jeho život jednoduchý, ale o tom příště.
A já mu velice děkuji, že i přes všechny své strasti a životní bolesti byl pro mě vždy rytířem na bílém koni. Byl mým bezpečným útočištěm a ochráncem před zlými duchy i "kokrháčem". Děkuji mu za všechny výpravy do lesa, za všechen čas strávený u šachů a karet. Děkuji mu za ty stovky ( možná tisíce) přečtených slov z mých oblíbených knížek a za všechny pohádky, které mi vyprávěl. Děkuji mu, že nikdy neodmítl mé výzvy ke společnému hraní, i když mu hlava padala únavou.
A děkuji mu, že v mých nejtěžších a nejtemnějších dnech tu byl pro mě a byl opět mým bezpečným přístavem - stejně jako v dětství. Co na tom, že dnes bývá protivný a mračí se? Pro mě vždy byl a bude rytířem z pohádky.
